Vdavky v sedmnácti a pak horor

Emílie měla složité dětství a chtěla z domova pryč. Rozhodla se vdát, když jí bylo pouhých sedmnáct.

Jsem ze čtyř dětí, doma to nebylo moc jednoduché, a tak jsem se v sedmnácti vdala, otěhotněla jsem a narodil se mi syn Jiřík. Manželství neklapalo, ale po necelých třech letech se narodila dcera Terezka. Za pět let jsem se odstěhovala, protože soužití s tchyní a naproti v baráku s jeho babičkou se nedalo vydržet.Bydleli jsem v ubytovně a vše se zdálo být dobré, já se uklidnila, děti byli super, jenže po čase začala manželova rodina s Jiříkem manipupovat, to mu bylo pět let: Že ho chtějí tam a že babička bez něho umře. Byl na ní hodně závislý, a jelikož jsme od sebe bydleli 15 km, tak jsem souhlasila, nikdy si tu chybu neodpustím.Asi po dvou letech jsem se vdala a další chyba: narodil se nám Kubík, rok nato Milánek a za dva roky Matyášek, jenže manžel se hodně změnil. Když se dozvěděl, že čekáme třetího chlapečka, opil se a zkopal mě. Synovi se nic nestalo, ale jen tak tak jsem nepotratila a syn je teď epileptik. I když je mu sedm, chová se jak pětiletý, ale dá se to zvládnout, je miloučký, i když rošťák. Měla jsem manžela vyhodit už tenkrát, a nestalo by se, co následovalo.Když bylo Terezce 10 let, chodila na balet, mažoretky, do skauta, mezi roztleskávačky a hrála fotbal. Jednoho večera jsem v kuchyni vařila a on seděl za stolem. Terezka přišla a on na ni zařval, v klidu mu odpověděla, ať na ni neřve. Doteď nevím, jak se to stalo, ale vyběhl od stolu, strčil do ní a začal ji mlátit, Terezka skončila v nemocnici s otřesem mozku a nějakými naraženinami.Odstěhovala jsem se téměř okamžitě, jenže Terezka začala mít po propuštění problémy při chůzi, a než se zjistilo, co jí je, sesula se jí kyčel o 15 stupňů, skončila v Praze v nemocnici a díky panu primáři a docentu Pešlovi opět chodí. Ale zůstala jí jizva. Dávali jí jen malou šanci, že se vyléčí bez náhradního kloubu, a zázrak se stal, Terezka má svůj kloub. Sice byla skoro rok na vozíku a pak o berlích, ale podařilo se. Teď chodí do 8. třídy, skoro vše dohnala, jen čeština jí moc nejde. Zdálo se, že už je všemu konec, jenže minulý týden u nás zazvonili exekutoři a oblepili nám úplně vše kromě postelí. Zapoměla jsem v tom všem shonu zaplatit splátku za hrnce.

Exekutor byl nemilosrdný, nechtěl se domluvit na splátkách, nic ho nezajímalo, a tak musím rychle zaplatit 120 tisíc. 50 tisíc už jsem zaplatila, pomohli mi známí, ale zbytek nemohu sehnat.Chtěla jsem darovat ledvinu nebo játra, ale to je nelegální, navíc jsem se dozvěděla, že bývalý manžel dluží skoro milion, a protože jsme byli v té době manželé, tak se to týká i mě. Ptám se sama sebe, jestli takový život má smysl. Na bývalého manžela jsme s Terezkou podaly trestní oznámení a čekáme, co bude. Už nevím jak dál a co bude následovat, protože sociální pracovnice spolupracuje s bývalým manželem i přesto, co udělal Terezce. Milánek se naposledy od něho vrátil s modřinou. Nechtěl se koupat a on ho vzal a hodil do do vany, vše mám lékařsky podložené. Mám dokonce i zprávu z policie, případ Terezky předali kriminální policii, ale ta to smetla ze stolu a bývalý dostal jen tři tisíce pokuty. Jsem vážně zoufalá. #

https://doma.nova.cz/clanek/pribehyleta/vas-pribeh-vdavky-v-sedmnacti-a-pak-horor.html