Trauma z dětství mi skoro zničilo manželství

Těžko uvěřit tomu, že se to stalo téměř bezprostředně po svatbě. Začali jsme se otřesně hádat. Hádali jsme se neustále - pro maličkosti. Už jsme si nedokázali ani normálně popovídat. Žili jsme spolu, ale každý zvlášť, cítila jsem se zoufale sama.

 A s každým konfliktem se vše zhoršovalo a stupňovalo. Oba jsme byli čím dál tím vznětlivější. Už jsme se vlastně ani neměli rádi. Pohrozila jsem Ondřejovi, že ho opustím. Řekla jsem, že už takhle dál nedokážu žít. Když mi odpověděl, ať si dělám, co chci, zalekla jsem se.

Představila jsem si, že bych zůstala bez něho. Napadlo mě, že ho opravdu mohu ztratit - přitom jsem ho velmi milovala... Nakonec mě maminka a kamarádky donutily, abych se s Ondřejem objednala na párovou terapii. Byla to naše poslední možnost, jak zachránit náš vztah, naši lásku. Teď jsme hráli o všechno.

Po různých sezeních se ukázalo, že chyba byla na mé straně. Podvědomě jsem trpěla traumatem z dětství - kvůli nevlastnímu otci. Vychovával mě velice autoritativně, neustále jsem se s ním dostávala do konfliktů. Toto zjištění mi pomohlo, párová terapie opravdu nebyla ztraceným časem.

 Při každé začínající hádce jsem si pak už říkala: Počkej, o čem je tato hádka? Zavinil ji Ondřej, anebo se ve skutečnosti hádáš s nevlastním otcem? A tehdy jsem to konečně překonala. Miluji manžela a nechci, abychom se rozešli kvůli banalitě...

https://doma.nova.cz/clanek/pribehyleta/vas-pribeh-obrovske-trauma-z-detstvi-mi-nicilo-lasku.html