Nemůžu už věřit ani lékaři!

Když mi zemřela  maminka, na mém zdravotním stavu to zanechalo následky a já jsem se stále cítila unavená a vyčerpaná. Na školu jsem neměla ani pomyšlení, ještěže se blížili prázdniny. Nespala jsem, bolelo mě celé tělo. Tatínek se mi snažil pomoci, ale žádné léky nezabíraly, pak si vzpomněl na svého bývalého spolužáka – lékaře.

Přijal nás s tatínkem ve své ambulanci. Když jsme probrali základní informace o mé nemoci, oznámil nám, že si mě pár dní nechá v nemocnici.

Na pokoji jsem byla sama. Na druhý den za mnou přišel tatínkův známý doktor s tím, že mě  musí vyšetřit. Seděla jsem v županu a noční košili na posteli.

Jeho ruka se pomalu začala posouvat po mých nohách směrem nahoru s tím, že se mě pokaždé zeptal, jestli mě to bolí. Vyšetřování nakonec skončilo v mých kalhotkách. V tu chvíli mě napadlo, že jeho ruce jsou už na místech, kde by  neměly co dělat.

Byla jsem z toho tak omráčená, že jsem nedokázala nijak reagovat. Pan doktor si asi myslel, že se mi to líbí, a začal mi dělat sexuální návrhy a dál mě osahával. Strašně jsem se styděla. Nemohla jsem stále uvěřit, co si to dovoluje. Měla jsem přece jen sedmnáct.  Nakonec jsem přece jen konečně dokázala odstrčit jeho ruku a něco zamumlat.

Druhý den vtrhl do pokoje a dělal, jakoby se nic nestalo. Řekl mi jen, že má dnes službu a na odpoledne naplánoval vyšetření. Vyděsila jsem se. Co bude asi po včerejšku následovat?

Při vyšetření byla naštěstí sestřička, ale co se otočila, doktor mě začal hladit po nohou a nechutně se mě dotýkal.

Po pár dnech jsem se rozhodla, že to už dál nebudu trpět a na vlastní žádost a souhlas táty jsem opustila nemocnici. Tátovi jsem pak řekla, proč jsem chtěla domů. Strašně ho to rozlítilo a do telefonu mu hrozně nadával. Chybělo málo a šel by ho i zmlátit. Pak mně táta našel lékařku a ta moje neduhy vyléčila. #

Pozn. Tento příběh jsem opsala z jednoho časopisu