Jak vypadá absolutní dno?

Zhruba do 12 let jsem byla normální dívka. Měla jsem dobré známky, kamarády, dobrou rodinu, krásný velký dům se zahradou a i finančně jsme na tom byli docela dobře. Jednou v létě jsme jeli již tradičně na Slovensko, kde mám rodinu z mamčiny strany. S kamarády jsme se domluvili, že večer zajdeme do blízkého baru na kofolu. Bylo horko, a tak jsem si vzala krátkou sukni a nátělník. Dlouho jsme se dobře bavili, dokud nepřišla starší parta známých. 

Byli již značně opilí, a tak jsme se s kamarády raději zvedli a chtěli odejít. Jenže ti starší nás začali popichovat, že jsme malý „cucáci“, když nemůžeme pít a kouřit. Zanedlouho nás vyprovokovali k tomu, abychom si s nimi dali prvního panáka. Měli jsme zelenou, a tak nám to docela zachutnalo. Říkali jsme si, že když je to tak sladké, tak nám to přece nemůže ublížit. A tak jsme si dali i druhého, třetího, čtvrtého… Začal se se mnou točit celý svět. Ani jsem nezaregistrovala, kdy vlastně všichni odešli. Seděla jsem sama v prázdném baru a poprvé cítila, jaké to je „být jako dospěláci“.Zvedla jsem se a šla jsem domů. Asi v polovině cesty na mě z nějakého křoví vyskočil muž, opilejší než já. Začal ze mě strhávat věci a snažil se mě líbat. Bylo to odporné. Řvala jsem jako o život, ale žádná pomoc nepřicházela. Když si rozepnul kalhoty, vzpomněla jsem si na scénu z filmu, kdy nějaká žena kopla muže do rozkroku a on se skácel k zemi. Kopla jsem ho tedy vší silou, kterou jsem v sobě ještě měla. Když jsem se mu vysmekla, utíkala jsem domů.Nechtěla jsem, aby to někdo věděl. Byla jsem vystrašená, ubrečená a navíc opilá. Máma by mě zabila. A tak jsem se potichu vkradla do domu a roztrhané věci hodila do koše. Pár dní jsem byla mírně apatická a máma se začala vyptávat. Naštěstí jsem dostala chřipku, a tak to nakonec přisoudila jí. Nikomu jsem o této příhodě neřekla až do svých 16 let. Chodila jsem tehdy na střední a potkala svého prvního kluka. Jmenoval se Tomáš. Nějak to ze mě vypadlo, když jsme se mazlili. Pomohl mi vyrovnat se s tím a taky mě jako můj první zasvětil do taje sexu.

V té době mi umřel děda. Neskutečně mě to vzalo a dlouho jsem se tím vyrovnávala. Po nějaké době má nejlepší kamarádka přišla s tím, že chce jet přes prázdniny na stáž do Řecka na tři měsíce a že beze mě nepojede. Souhlasila jsem. Jel i Tomáš a pár dalších lidí ze školy, a tak jsem se těšila na bezva prázdniny strávené s přítelem a nejlepší kamarádkou. Jenže Tom se se mnou pár dní před odletem rozešel. Byla jsem z toho špatná ale tušila jsem, že v Řecku se dáme opět dohromady, a tak se i stalo. A klapalo to do té doby, než jsem přišla na to, že mě využívá jako nafukovací pannu. Naštval mě tak moc, že jsem ho podvedla s Martinem, klukem ze školy, který byl také na stáži. Jenže to neskončilo jen u jedné noci, začali jsme spolu chodit a já se zamilovala. Tomáš o mě z urážky jeho ega a žárlivosti začal rozšiřovat drby, že mám syfilis a jiné věci. Nakonec jeho kecům uvěřil i vedoucí a tak mě ze stáže po měsíci a půl poslal domů. Byla jsem s nervy v háji. Zhubla jsem 10 kg a hrozili mi psychiatrickou léčebnou. Dohromady jsem se dávala několik měsíců. Martin musel zůstat v Řecku, a tak jsem čekala na září, až se konečně uvidíme. Jenže náš vztah se nevyvíjel, jak jsem myslela. Martin se na mě vykašlal a já byla opět sama a opět v depresích, jelikož v té době mi umřela i babička. Navíc má nejlepší kamarádka Maruška mě začala podezřívat, že jí chci svést jejího přítele. Padlo spoustu urážek a sprostých i výhružných SMS a nakonec to skončilo školní psycholožkou a podpisem, že už si dáme pokoj a nebudeme se stýkat. Bylo mi do breku, když jsem zjistila, že dívka, kterou jsem měla již několik let za nejlepší kamarádku, se ke mně najednou otočila zády.V té době jsem potkala Sašku.

 Dívka, která mě změnila od základů. Je energická, silná, sebevědomá a jako na kamarádku na mě nedá dopustit. S nově nabytým sebevědomím jsem si našla přítele, Jirku a vše se zdálo být v pohodě.

 Jako každé Vánoce, tak i na tyto jsme jeli na Slovensko, na které jsem nezanevřela ani po tom hrůzném zážitku. Silvestr proběhl klasicky, spousta lahví alkoholu udělá své. Už ani netuším jak, ale znovu jsem se ocitla v „objetí“ neznámého opilého muže, který chtěl jen to jedno. Chvílemi jsem měla dokonce pocit, jako by šlo o stejného muže jako předtím. Jenže tentokrát si vzal i nůž, řezal mě s ním do stehen a držel mi ho pod krkem. Díky bohu šla o ulici níže dost hlasitá parta a muž, který mě chtěl znásilnit, raději utekl. I v tomto případě se mi před rodinou podařilo vše utajit. Rány se rychle zahojily a oblečení šlo do popelnice. Psychika na tom však byla mnohem hůř. Propadávala jsem ohromným depresím a musela jsem si zajít za psychiatrem. Bylo mi už 18, takže máma nemusela nic vědět. Nakonec mě poslal ještě za jinými odborníky, dostala jsem nějaké antidepresiva a chvíli se mi povedlo tvářit se, jako že se nic nestalo. Dokud se se mnou Jirka nerozešel. Od jeho kamarádů jsem se dozvěděla, že mě podváděl minimálně jednou týdně. Zvedl se mi žaludek a musela jsem jít zvracet. Když jsem došla domů, naši mi navíc řekli, že jsme na tom finančně tak špatně, že na sebe musíme vyhlásit osobní bankrot.V návalu vzteku jsem Jirkovi řekla o tom, co se mi stalo na Slovensku. Jeho odpověď mi zněla v uších jako jed. „Všechno sis vymyslela, jen abych se nad tebou slitoval a vzal tě zpátky, ale tak blbý já nejsem!“ A zavěsil. Zhroutila jsem se. Několik dní jsem si poležela v nemocnici. Byla jsem na úplném dně. Znovu jsem strašlivě zhubla. Mohla jsem si spočítat snad každou kost v těle. Sašenka navíc tehdy odjela do Německa pracovat. Museli jsme prodat náš velký dům a přestěhovat se do malého bytu. Když mi začali vypadávat vlasy a doktoři mi oznámili, že mám anorexii, podřezala jsem si žíly. Už jsem nechtěla žít v takovém světě. Probrala jsem se až v nemocnici, naštvaná, že mi můj záměr nevyšel. Nechtěla jsem s nikým mluvit. Trávila jsem týdny zavřená v nemocničním pokoji sama. A pak se najednou objevila přímo u mých dveří Saška. Plakala jsem štěstím, když jsem ji viděla. Povídali jsme si hodiny a hodiny. Dokázala mě rozesmát a hodně mi promluvila do duše. Uvědomila jsem si, co jsem to vlastně udělala za blbost. Začala jsem se rychle dávat dohromady. Pěkně jsem přibírala na váze k radosti doktorů, rodiny i mé. Po pár týdnech mě propustili domů.

Bylo zrovna léto a naši mě pořád někam brali na výlety. A já začínala být opět v pohodě. Saška opět odjela do Německa a já začala více času trávit na internetu. Začal mi psát kamarád, se kterým mě seznámil Jirka. Jmenuje se Kubík. Za nějakou dobu se mi svěřil, že ke mně cítí něco víc, než jen kamarádství. Vůbec se mi nelíbil, a tak jsem ho brala jako kamaráda. A jeho to zlomilo. Přestal se se mnou bavit. Jednou jsem jela s kamarády k vodě a jel i Kuba. Ani se na mě nepodíval. Když se tak ráchal ve vodě, začala jsem si pomalu ale jistě uvědomovat vše, co se mi stalo. Jakou jsem měla smůlu na muže atd. A najednou se objeví kluk, který si se mnou dokonale rozumí, má mě rád a stál při mně pokaždé, když mi něco nevyšlo. Vlastně i tehdy s Jirkou. A já ho odstrkovala s tím, ať se mi do toho nemontuje. Nedal se odbýt a byl při mně, i když jsem to nechtěla. Je to muž, na kterého se dá spolehnout, který mě neopustí při každé příležitosti, který mě nepodvede. A navíc, proč se zaobírat vzhledem?„Bože, já jsem taková husa!“, problesklo mi hlavou. Letěla jsem za ním do vody a řekla jsem mu, že i když nevím, jak tenhle vztah dopadne, chci to zkusit. Byl štěstím bez sebe. Dávala jsem tomu tak tři měsíce, ale dnes jsme spolu už téměř 2 a půl roku a já nemohu být šťastnější. Mám po boku muže, který mě miluje a který se mi líbí takový, jaký je. Bankrot docela zvládáme, mám skvělou práci a za pár dní přijede Saška.Vím, že u každého konce vztahu nebo etapy života je vždy něco nového. Může to být ještě horší, to ano, ale může to být mnohem lepší než všechny vaše sny. Byla jsem na absolutním dně, ale teď jsem absolutně šťastná! Co bylo, to není podstatně, důležité je, co je teď a co bude zítra. #

https://krasna.nova.cz/clanek/tvujsvet/vase-pribehy-za-to-nejhorsi-v-mem-zivote-mohou-kluci.html