Chce po mně sex!

Dobrý den, zažil jsem něco neuvěřitelného. Myslel jsem, že takových věcí jsou schopni jen chlapi, šeredně jsem se zmýlil. Raději nebudu upřesňovat, kde pracuji, ba ani v jakém městě. Nastoupil jsem po škole do firmy, nic zlého netuše. Profesory i okolím mi byla prorokována skvělá budoucnost, v oboru jsem fakt dobrej.

         A nebudu zastírat, že na mě holky letí. Je mi 26 a už jsem se tak trochu usadil, mám, jak se říká, vážnou známost. Když chci holku, tak si o ni řeknu, myslím, že naopak by to být nemělo, připadá mi to skoro až úchylné. "Vyfasoval" jsem ovšem šéfovou, která mi od začítku jaksi nadbíhala. Bylo to očividné, až mně bylo trapně před ostatními kolegy.

Ostatně Blanka (ve skutečnosti se jmenuje jinak) mi připadala, řeknu to bez obalu, stará. Je jí 39. Ale vypadá báječně - tedy zblízka už tak báječně nevypadá. Zblízka vypadá na svůj věk. Ale postava - všechna čest. Prý trošku chirurgicky vylepšená, říkali chlapi.

         Blanka je ztělesněné sebevědomí, kolegové říkali, že dostane každého chlapa, na kterého si pomyslí. Tak to jsem se hned naježil a naštval, pomyslel jsem si: Mě teda ne, já na ty stárnoucí prostě nejsem, navíc mám svou dívku. A taky nesnáším přehnaně sebevědomé hysterky, jsou nesnesitelné.

Ne že bych byl nějaká drbna, ale dostávaly se ke mně útržky informací, že Blanka udělala oslnivou kariéru, ale její soukromý život je na ženu jejího věku tristní: chlapi, večírky a návraty do samoty luxusního kvartýru. Blanka je zoufalka a podle toho se i chová. Její pohledy a řeči směrem ke mně se už nedaly přehlédnout. Na firemním večírku se mnou tančila způsobem, který mě uváděl do rozpaků. Pak se mě pokusila zatáhnout na WC, což jsem rázně překazil.

         Od té doby ustaly moje služební cesty do zahraničí, nemám prémie a žádnou naději na jakýkoli platový posun. A ona mi, samozřejmě beze svědků, velmi výmluvně naznačila, že jsem prostě skončil, zmrazený plat, zmrazený postup, zmrazené výjezdy. A stěžovat ať si jdu na hlavní nádraží. Leda bych si to rozmyslel... v průběhu tohoto rozhovoru si zvolna sundavala halenku. Rozhodl jsem se střelit jí facku, naštěstí jsem si to v poslední vteřině rozmyslel.

         Ale řekl jsem jí, že je ošklivá a stará. To jsem si opravdu neodpustil, jako oplátku za to odporné vydírání. Zařvala: "Toho budeš litovat!" Vím, že nemluví do větru, a s hrůzou čekám, co se stane. Jsem dost rozčarovaný, vždyť moje pracovní úsilí je jí úplně ukradené, kdybych se přetrhl, ani si toho nevšimne. Netušil jsem, že po vysoké škole, kde jsem byl jeden z nejlepších, se bude odehrávat takové mizerné divadlo, namísto aby mě nechali předvést, co všechno ve svém oboru umím...